Běhám ráda, běžecký zážitek je pro mě už jen to že vyběhnu. Na krku mám tři pubertální syny, manžela, psa a barák….
Běháním se tak odkrvím, že dám celé rodině pokoj a vůbec hloupě „nebuzeruju s úklidem, školou apod.“ Všichni jsou opravdu rádi.
Tak nějak to vypadá, když jdu běhat:
Sedím v práci, nuda, za oknem sluníčko, jó, jó dneska jdu běhat, je to jistý. Jdu běhat, hrozně se těším. Konečně jsem doma z práce. Tak jak to teda udělám? No, přece nepůjdu jen tak, tak vezmu psa. Jó, pes je rád, já už míň. Vezmu si aspoň to nový triko, a nebo radši né, bude tam bahno, jó a taky tam zas bude pytlačit starej Procházka. Je už fakt starej a špatně vidí, moh by mě trefit. Růžová stará mikina s flekem bude nejlepší, u nás na poli stejně módní policie nezasahuje. „Už půjdem“ říkám natěšenému psovi a zapínám pračku. Tak ještě rychle zadělám na buchty – ono mi to vykyne než se vrátím. To jsem si zas nadělala v kuchyni bordel, tak ještě rychle vytřu. Ale teď fakt už jdu. Ještě hodím prostředního a nejmladšího syna na trénink. Doprala pračka, tak to musím pověsím. Tak jdu, beru psa a konečně vybíhám. Jsem tak schvácená, že to beru sotva šnečím tempem. Pes je pořád napřed a teď se otáčí „kde jako jsem“. Ještě by mi scházelo, aby si provokativně lehnul. Lehá si. Plazím se dál. Potkáváme cyklistu – držím psa (30-ti kilový tahoun) hm… mám trénink i na ruce. Do toho všeho mě předbíhá nejstarší syn. Běží opravdu lehce, rychle – jeden by mu i záviděl. Pes teda závidí určitě, vyčítavě se na mě dívá. Potkáváme souseda se salašníkem, zase držím psa, sice člověk stojí, ale že bych se vydýchala….no nic moc. Dlaně mám sedřený od vodítka. Salašník je pryč odepínám psa, byla to fatální chyba. Pes se vyválel v mršině. Sakra. Jsme doma, je to jako vždycky: vykoupu psa, ale ten stejně smrdí dál, umeju vanu, setřu podlahu v koupelně, vykoupu sebe, rychle zahňácám těsto, dobrý, ještě mám chvilku. Nejstarší syn se vrací, libuje si jaký má výborný čas, hází na vytřenou koupelnu zabahněné oblečení. Jedu na trénink pro zbývající dva syny, v koupelně přibylo další špinavé oblečení. Konečně dělám ty buchty, zapínám troubu, zapínám pračku. Padám na gauč, je mi úplně jedno kdo co kde nadrobil, zabordelil, jestli pes sežere boty nebo ne. Jsem tak unavená, že se jen na všechny přiblble usmívám. Dovoluji sníst dětem všechny párky, zeleninu jim odpouštím. Povoluji hraní na PC, rozšafně přidávám dva pytle brambůrků. Manžel se vrací z práce a ptá se jak se mi běželo. Ani si tak nějak nemůžu vzpomenout…..ještě že to mám nahraný ve sportbandu.
