Před pár dny byly představeny nové Nike Free. Ale až tak o tom tenhle článek není. I když s tím souvisí. Budou to bezpochyby skvělé boty na běh. Hned jsem si řekl, že bych je chtěl. Ideálně tu černo-červenou variantu. Mám poslední tři modely těhle bot a dva z nich jsem dostal od Nike. Tak by nebylo špatné dostat i tyhle. A pak jsem se zamyslel.
Tváří Nike jsou skvělí sportovci. Např. Mo Farah. To je atlet s třinácti zlatými a čtyřmi stříbrnými medailemi. Tenhle člověk uběhne pět kilometrů rychleji než já tři. A pak jsem tu já a spousta mně podobných. Chtěl bych, ale nechce se mi. Ne mohl bych, ale nemůžu. Můžu. Spousta lidí chce něco za nic a dělá něco za něco. Není to jen u běhu. Někdo začne cvičit, chodí měsíc do posilovny a už by chtěl sponzora na suplementy. Někdo točí videa a než vydá třetí video, chtěl by být influencerem. Chtěli bychom něco za nic.
Takže je třeba se zamyslet. Byl jsem na představení nových Nike LunarEpic jako jeden z osmi lidí. To je pro mě velká čest a jsem za to rád. Ale zasloužím si to? Však jsem za tento rok naběhal sotva padesát kilometrů. Padesát. Jsem běžec? Možná motivuji pár lidí k tomu, aby se sebou něco dělali. Možná jsem trochu vidět a možná mě pár lidí sleduje. Ale cítím, že je potřeba tomu dát víc. Zasloužit si to.
Podle mě v dnešní době spousta lidí přemýšlí nad tím, co může získat, a až pak nad tím, jak to může získat a co pro to má udělat.
Takže já jdu běhat. A pokud i vy běháte, běžte taky. Nějtěžší je se zvednout. Pak už to jde samo a ten běh stojí za to.
Díky, jestli jste dočetli až sem. Budu rád, když to pošlete do světa. Díky.
Tomáš Potěšil
Běhám a snad mi to ještě nějakou dobu vydrží.
Všechny mé příspěvky - Website
Sledujte mě:
