Kdybych měl vybrat pouze jediný běžecký zážitek, který považuji za nejlepší, bylo by to velmi těžké. Každý běh je něčím jiný a něčím nejlepší. Vždycky si tak skvěle urovnám myšlenky a určím si své priority na co se zaměří. Tohle se mi nikde jinde než na mojí běžecké trati nepovede. Ale můj jedinečný běžecký zážitek se stal poslední léto. Je to vlastně spíš takový humorný zážitek z běhu. Ve většině případů běhám sám, ale tehdy jsem běžel s mým kamarádem Martinem. Bylo to na letním stanovém táboře, poblíž městečka Jince. Já jsem tam byl jako praktikant a Martin už jako vedoucí. Chodili jsme tam běhat, ale bylo strašné vedro, takže jsme často běhali až na večer. Jednou jsme ale dostali výborný nápad, a to běžet k rybníčku, tam se vykoupat a pak zase běžet zpátky. Byl jsem tam už jednou se svým oddílem na procházce. Já i Martin máme Nike+, Martin má Sportband a já IPod se senzorem, takže jsme cestu tam změřili a vyšla nám přibližně pěkných 5 kilometrů. V okolí Jinec je vojenský prostor, a tenhle rybníček byl uvnitř prostoru, takže jsme do vody skočili bez starostí a bez plavek. Do prostoru byl totiž vstup zakázaný. Věci jsme měli na břehu. Když jsme doplavali na druhou stranu a otočili jsme se viděli jsme, že k našim věcem jde starší paní. Rychle jsme plavali zpátky, aby nám třeba něco neukradla. Hodila si deku pár metrů od našeho oblečení. Když jsme už byli blízko, uvědomili jsme se, že vlastně nemáme nic na sobě ani nic na usušení. A tak jsme si sedli na schody vedoucí ven z rybníčku a čekali jestli třeba alespoň trochu neoschneme. Tahle paní si nás tak prohlížela, až si najednou všimla, že nemáme plavky. Začala bědovat: „Kristova noho! Bože za co mě trestáš? A ven kluci! Jak si vůbec můžete dovolit se tady koupat nahatý?!“ Nečekali jsme ani vteřinu a ihned vylezli. Měli jsme z ní obrovský respekt. Pak si zhluboka odfoukla a začala senilně vyprávět: „Jóo, to když se sem ještě chodili koupat vojáci z prostoru. Jak mi sme se s nima nablbli. “ Martin se nějak osmělil a provokativně se jí zeptal: „Ale ti vojáci se taky koupali nahatý né? “ Ona mu odpověděla: „ No bodejť by ne. “ Na jsem mohl říct jenom: „ No to před vámi museli být všichni v pozoru, žejo? “ Řekl jsme to tak šibalsky, až se ta paní upřímně zasmála. Pak jsme ji řekli, že už musíme jít a běželi jsme do tábora. Na tohle jistě nikdy nezapomenu. Už jsme tam radši nikdy neběželi a běhali jsme večer.
