Já vím, že jsem We Run Prague 2014 zaběhl lépe než 7 tisíc běžců. I vím, že jsem skoro netrénoval, takže jsem nemohl čekat zázraky. Ale já jsem je čekal. Možná proto to zklamání.
Do závodu jsem šel odpočatý, plný sil a naděje, že to zaběhnu lépe než loni, předloni i před předloni. Vlastně jsem to zaběhl jen lépe než před předloni. Jsem zklamán, ačkoliv vím, že jsem do toho dal opravdu všechno. Vybíhali jsme společně – Mára, izmy, Vašek a já. První se odpojil Mára, pak izmy a já s Vaškem jsme běželi společně a před cílem mi Vašek utekl. Nutno podotknout, že to, že jsme běželi společně s Vaškem, mi dodalo hodně sil a bez něj bych to zaběhl asi hůře. Motivace byla, hecovali jsme se a myslím, že jsme to zaběhli jak nejlépe jsme mohli. Ačkoliv já pomaleji. Díky Vašku!
Na druhém kilometru mě začalo píchat v břiše. Ale tak, že jsem myslel, že nedoběhnu. Zpočátku jsme běželi dost rychle, já jsem u toho hodně kecal a nedivil bych se, kdyby tohle byl důsledek. S Vaškem jsme zpomalili, já se trochu vydýchal a přešlo to. Asi do šestého kilometru, kde to přišlo znovu. A to jsem chtěl od sedmého kilometru zrychlit. Místo toho jsem byl rád, že jsem doběhl a zbyly mi nějaké síly, abych před cílem aspoň trochu zrychlil.
Ono to ve výsledku nebylo tak fatální, jak se může zdát. Jen se mi to letos nelíbilo tak jako třeba loni. Atmosféra, trasa, Náplavka, nic z toho. Ani startu od sedmé hodiny moc nerozumím a když jsem stál v sedm na startu, nerozumněl jsem tomu ještě víc. Když dobíhali poslední, byla už tma. Nebylo se kde převléknout, kde se vydýchat, kam si sednout. Jen moderátorka říkala, ať postupujeme dále. Jenže ono nebylo moc kam. Jen vody a zeleno-žlutých trik bylo všude dost.
S časem 46:27 jsem doběhl jako tisící z více než 8 300 běžců. Jen jsem si to letos tolik neužil. Tak snad zase za rok. Popáté.
Tomáš Potěšil
Běhám a snad mi to ještě nějakou dobu vydrží.
Všechny mé příspěvky - Website
Sledujte mě:
